Aktuality a tiskové zprávy

Souběžně s výstavou Tvořivé Vánoce probíhala v muzeu soutěž O nejkrásnější adventní věnec. Soutěžní věnce dodaly děti z MŠ Pastelka v Malešově, MŠ Benešova 7, ZŠ Červené Pečky, ZŠ T. G. Masaryka Kutná Hora, ZŠ Suchdol a ZŠ Jana Palacha Kutná Hora. Návštěvníci výstavy poté hlasovali, který z věnců je podle nich ten nejkrásnější. Odevzdáno bylo celkem 356 platných hlasů, kategorii mladších dětí (MŠ a 1. třída ZŠ) ovládl patrový věnec třídy „Houbiček“ z MŠ Pastelka Malešov se 130 hlasy. V kategorii starších dětí (2.-5. třídy ZŠ) zvítězil se 162 hlasy velmi originální věnec 4. třídy ZŠ Suchdol, který má sloužit zároveň jako krmítko pro ptáčky, bude tak přesunut na muzejní zahradu, aby mohl plnit svůj účel. Obě vítězné třídy čeká jako odměna edukační program dle vlastního výběru a drobné odměny pro všechny děti.

V neděli 8. ledna 2023 zemřela naše dlouholetá kolegyně a kamarádka PhDr. Zdeňka Kubíková. Celý její profesní život – více jak 40 let – byl spjat s kutnohorským muzeem, ve kterém působila na pozici etnografky, kurátorky řady podsbírek a vedoucí odborného oddělení. Zdeňka Kubíková se narodila 24. února 1956 v Nových Dvorech. Do muzea nastoupila na začátku března 1976 po absolvování kolínského gymnázia jako dokumentátorka. Jednou z jejích prvních prací bylo zpracování mimořádně rozsáhlého fondu muzejní fotodokumentace. V září roku 1978 nastoupila do prvního ročníku dálkového studia národopisu na Karlově univerzitě v Praze, které v roce 1983 (14. října) zdárně absolvovala. Ve studiu však pokračovala i nadále a 25. února 1985 jí byl udělen titul doktorky filosofických studií.

Jako první sbírkový fond jí byla pochopitelně svěřena sbírka etnografická. Postupem času převzala další fondy – kramářské tisky, tiskařské štočky, textil a oděvy nebo třeba nábytek. K 1. červnu 1986 byla tehdejším ředitelem muzea Pavlem Strbíkem jmenována vedoucí odborného oddělení muzea. V hektických letech po roce 1989 byla sice nejprve odvolána z funkce vedoucí oddělení, ale z důvodu odchodu většiny odborných pracovníků muzea byla nucena převzít prakticky všechny sbírky (výtvarné umění, umělecké řemeslo, archeologické nálezy, militária, rukopisy a staré tisky, ...).

Dr. Kubíková zažila i centralizaci malých muzeí pod tehdejší Okresní muzeum – zejména muzeum v Uhlířských Janovicích a Vlastějovicích nebo záchranu sbírek ze zámku v Ratajích nad Sázavou, které byly zasypány sutí ze zřícených stropů. S řadou nových sbírek šlo ruku v ruce i stěhování. Část sbírek byla uložena na půdách Hrádku (geologie) nebo Kamenného domu (archeologie), ale ostatní předměty byly uloženy především na zámku v Tupadlech a v Uhlířských Janovicích. Odsud se jich část přestěhovala na půdu Hrádku a po roce 1990 se musely oba mimokutnohorské depozitáře sestěhovat do sálů nad hostincem v Nových Dvorech. A konečně po získání nových depozitárních prostor v Sedlci znovu organizovala stěhování všech sbírek. Stejný osud potkal i muzejní knihovnu, kterou Eva Matějková umístila v 60. letech do věže Hrádku. Nejprve byla převezena do bývalé školy v Miskovicích, pak do Tylova domu, následně do kulturního domu ve Chvaleticích, odtud do depozitáře v prostorách bývalé továrny Lidka v Kutné Hoře.

Jak léta postupovala, pracovníci muzea kolem Z. Kubíkové se střídali nebo častěji jen odcházeli, aniž by je nahradili noví. Když už koncem 90. let zaučila nové kolegy, tak ti po dvou – třech letech zase odešli jinam. Naštěstí ale Zdeňka Kubíková a její péče o sbírky zůstávala. A přes absenci kolegů se během všech těch let nejen starala o svěřené sbírky, ale připravovala každoročně několik výstav a podílela se i na přípravě stálých expozic. Mezi její asi nejčastěji vzpomínanou výstavu patřily v roce 2000 „Stříbrné šperky Těšínska“ nebo o rok později souborná výstava díla Antonína Pucherny. Naopak tak trochu nerada dělala výstavy obrazů a grafik zobrazujících Kutnou Horu, které, jak nám vždy říkala, „jsme dělali nedávno“ nebo „to už bylo stokrát“. K těmto vždy divácky mimořádně úspěšným výstavám jsme ji museli vždy tak trochu přemlouvat.

Pokud někdo z nás něco nevěděl, něco nemohl dohledat nebo si prostě jen nemohl vzpomenout na cokoliv, co se týkalo muzejní sbírky, stačilo se stavit u naší „šéfové“ a zeptat se. Obvykle jsme dostali zcela uspokojivou odpověď i s odkazem na další sbírky nebo písemnosti daného problému se týkající. Stejně tak to bylo i u dějin samotného muzea – prostě pamětnice jak má být. Koncem dubna 2019 sice odešla na zasloužený odpočinek, ale i tak jsme mohli kdykoliv zaťukat na okno nad Kamenným domem a vždy se nám dostalo milého přijetí a žádaných informací. Těchto rad se nám teď už bohužel nedostane.

Zdeni, děkujeme!

Návštěvnost expozičních okruhů a výstav Českého muzea stříbra v prosinci 2022:

V letošním roce jsme se rozhodli nechat zrestaurovat poškozenou nápisovou desku na budově našeho sídla – na Hrádku. Restaurátorských prací se ujal restaurátor Matouš Hons, který ji narovnal, svařil a očistil.

Nápisová deska měla pohnutý osud. Před několika lety se stala se obětí neúspěšného pokusu o krádež, když se ji zloděj pokusil hrubým násilím neúspěšně strhnout z fasády. Desku bohužel silně poškodil a ponechal ji na místě. Ta pak několik let ležela v muzejním depozitáři.

Nápisová tabule je složena ze tří částí. Vrchní část stručně informuje o dějinách Hrádku a jeho majitelích. Prostřední část je tvořena znaky. První odsazený znak patří kutnohorským havířům, zbylé čtyři už někdejším nejvýznamnějším majitelům objektu. Konkrétně: Václavovi z Donína, Albrechtu z Gutenštejna, Janu Smíškovi z Vrchovišť a Václavu Heraltovi Libštejnskému z Kolovrat. Spodní část připomíná období, kdy na Hrádku sídlilo mj. jezuitské gymnázium a od 50. let minulého století zdejší muzeum.