Historie Českého muzea stříbra

"… aby písemní a umělecké památky ve zdejší krajině byly sbírány, před zkázou chráněny a známost o nich a tím i větší šetrnost a láska k nim v lidu se budila, šířila a udržovala."

Tato slova stála u zrodu Archeologického sboru Vocel, jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších muzejních spolků v Čechách a předchůdce dnešního Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. Sborové počátky sahají až do ledna roku 1877, kdy si prozatímní výbor zvolil do svého čela Václava Otokara Předáka (1822-1879). Výbor vytvořil sborové stanovy, které 1. února schválilo české místodržitelství v Praze.

Archeologický sbor nesl ve svém názvu jméno, dnes u veřejnosti téměř neznámého, kutnohorského rodáka Jana Erazima Wocela (1802-1871), významného historika a literáta, zakladatele české archeologie a dějin umění, prvního řádného profesora archeologie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě.

Hlavní náplní činnosti sboru měla být péče o historicky a umělecky cenné dokumenty a památky minulosti z Kutnohorska, což znamenalo nejen shromažďování sbírek, ale také péči o nemovité památky regionu. Sbírkotvorná činnost byla zpočátku odkázána především na dary, pouze v malé míře byl Archeologický sbor schopen předměty nebo písemné dokumenty vykupovat. Přesto se sbor úspěšně pokusil zachránit písemnosti Horního archivu, který měla původně převzít kutnohorská obec. Ta však roku 1875 nechala jeho významnou část rozprodat na váhu jako makulatura, tedy balící papír pro hokynáře a řemeslníky. Mezi zachráněné části patřila i Verková registra, což byly nejdůležitější účty kutnohorské mincovny, které nás zpravují o přesném pracovním postupu při výrobě mincí. Dne 9. června 1907 rozhodla valná hromada sboru o předání zachráněného Horního archivu do správy kutnohorskému městskému archivu. V dnešní době se proto tyto vzácné horní a mincovní písemné prameny nenachází v muzeu, ale ve Státním oblastním archivu Praha - Státním okresním archivu v Kutné Hoře - http://www.soapraha.cz/kutnahora/index.php.

Na počátku své existence se Archeologický sbor Vocel soustředil především na záchranu a puristickou přestavbu nejvýznamnějších památek Kutné Hory, která byla s ohledem na liknavý přístup kutnohorské radnice zcela nezbytnou. Radní totiž ve 2. polovině 19. stol. rozhodli, že některé stavební památky jsou v tak kritickém stavu, že je nutné (resp. pohodlnější a levnější) jejich odstranění a likvidace. Smutný osud potkal především hlavní městské brány - Kouřimskou, Kolínskou, Čáslavskou a Klášterskou.

Vše začalo restaurováním dřevěných chórových lavic v chrámu svaté panny Barbory v roce 1878. Téhož roku objevil Antonín Materka pod silnou vrstvou omítky nástěnné malby v prostoru pod kůrem, kde měly opravené lavice stát. Povzbuzen tímto úspěchem pátral i v jiných částech chrámu, a tak se mu podařilo odkrýt fresky v bočních kaplích, především v Smíškovské a Hašplířské. Také díky těmto objevům sbor započal přípravy na generální rekonstrukci celého chrámu, na kterou byl přizván Josef Mocker a po jeho smrti Ludvík Lábler. Tato více než dvě desítky let trvající oprava byla realizovatelná jen díky finanční pomoci Českého sněmu a vlády rakousko-uherské monarchie. Navíc se nejednalo jen o rekonstrukci dosavadního stavu. Členové sboru vrátili chrámu jeho původní stanovou střechu a nechali nově postavit i čelní zeď. V roce 1905 byla vyčíslena celková cena opravy na neuvěřitelných 909 988 K 48 h, což by dnes činilo (přepočteno přes současnou cenu zlata) téměř 140 mil. Kč. Chrám byl znovu slavnostně vysvěcen až 15. října 1905 královéhradeckým biskupem ThDr. Josefem Doubravou.

Kromě chrámu sv. Barbory dokázal sbor Vocel zajistit opravy dalších významných památek. Mezi ty nejvýznamnější patří Vlašský dvůr (1893-1898), Kamenný dům (1896-1898 a 1900-1902), Kamenná kašna (1886-1887), kostel Matky Boží Na Náměti (1900), Vysokokostelecká škola (1897) a kostel Nejsvětější Trojice (1895-1898).

Zdálo by se, že zájem o muzejní sbírky stál v prvních 25 letech ve stínu opravy kutnohorského chrámu, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Na první valné hromadě sboru 18. února 1877 byl správcem sbírek zvolen Jan Josef Řehák (1839-1895), který začal se systematizováním a dělením předmětů do několika základních sbírkových fondů - archeologie, staré tisky, rukopisy, mapy a plány, obrazy, sfragistické památky, numismatický materiál, umělecké starožitnosti a listiny.

V roce 1882 byla sbírka archeologie rozdělena na prehistorickou a historickou, ale to byl již správcem sbírek Emanuel Leminger (1846-1931), profesor na reálné škole v Kutné Hoře. Leminger, který dříve pomáhal Řehákovi s numismatickým fondem, se o svěřené sbírky staral až do roku 1926, tedy plných 44 let. Během této dlouhé doby se snažil všechny sbírkové předměty sepsat a popsat, aby se daly rovněž využít k výzkumným účelům, a především se je snažil utřídit tak, aby mohly být vystaveny a ukázány široké veřejnosti. Lemingerovy popisy předmětů, často doplněné i o obrázky, samozřejmě neodpovídají současným standardům muzejní katalogizace, přesto je dodnes používají nejen odborní pracovníci našeho muzea, ale i badatelé.

Přestože původní zaměření Archeologického sboru Vocel nepočítalo se založením přírodovědných sbírek, hojné dary členů i příznivců položily základy cenné sbírky mineralogické, petrografické a paleontologické. Mezi nimi kvalitou a počtem vynikla především bohatá kolekce zkamenělin odborného učitele Aloise Horáčka a vzorky hornin a minerálů, které daroval c. k. cestmistr Filip Huda. Sbírkové předměty shromážděné členy sboru v letech 1880-1926 tvoří dodnes nejcennější část muzejního fondu.

Až do přelomu století byla však výstavní činnost velmi omezena, neboť se sbírky několikrát stěhovaly. První prostory získal sbor Vocel v budově reálné školy. Po dvou letech byly sbírky přestěhovány do radnice, tedy do Kamenného domu, který byl tehdy muzeu přidělen jako trvalé sídlo. Při jeho rekonstrukci roku 1886 dostal sbor prozatím k dispozici přízemí domu čp. 377 (Sankturinovský dům) na Palackého náměstí a o dva roky později ještě několik místností v budově nové spořitelny (dnes Městská knihovna), kam byly uloženy písemné materiály. Zpět do Kamenného domu se sbírky vrátily v roce 1898, ale o dva roky později musely být opět uskladněny v různých depotech, aby mohla být provedena generální oprava budoucího muzea. Teprve v roce 1902 mohl Leminger začít se systematickým urovnáváním sbírek a s přípravou jejich prezentace. Pro veřejnost se brány muzea otevřely v létě roku 1903. Tato expozice, neustále doplňovaná nově získanými předměty, vydržela více než 50 let.

Sbor své sbírky vystavoval i na velkých výstavách zemského rozsahu. V roce 1891 se účastnil v retrospektivním oddělení Všeobecné zemské a jubilejní výstavy v Praze, kde vystavoval především předměty z oblasti lidového umění a ze své sbírky knih. Ve dnech 7. až 26. září 1894 byla v Kutné Hoře uskutečněna národopisná výstava, která měla být malou generálkou na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v následujícím roce. Mimo těchto největších akcí vystavoval sbor část svých sbírek i na krajinských výstavách v Čáslavi, Chrudimi, Pardubicích a dalších místech.

Vysoká vzdělanost zakládajících členů Archeologického sboru, kteří patřili mezi nejvýznamnější vědce své doby, se projevila i v jejich badatelské činnosti. Díky jejich píli vycházela celá řada knih o dějinách Kutné Hory. Své drobnější články a studie uveřejňovali v různých periodikách a v neposlední řadě se věnovali i činnosti ediční. Hned v roce 1878, resp. 1879 začal správce sbírek Řehák vydávat Kutnohorské příspěvky k dějinám vzdělanosti české. Jejich první tři čísla sám celá napsal. Protože počátkem roku 1882 přešel na českou vyšší reálnou školu do Prahy, přestaly Příspěvky vycházet. Obnovil je až o více než 40 let později Emanuel Leminger, na kterého navázali jeho nástupci. Konec sboru znamenal i konec Příspěvků, a tak poslední číslo vyšlo v roce 1949. Uveřejněné historické stati jsou zpracovány velice precizním způsobem a vycházejí z detailní znalosti pramenného materiálu, který z velké části sbor sám spravoval. (Většinu těchto článků opět vydává Nakladatelství a vydavatelství Martin Bartoš - KUTTNA http://kuttna.sweb.cz/.)

Aktivní sběratelská činnost členů a příznivců Archeologického sboru Vocel neztrácela na intenzitě ani v době Československé republiky, a tak byl záhy celý Kamenný dům přeplněn exponáty od sklepů až po půdu. Kvůli vyřešení nedostatečných prostorových kapacit žádali představitelé sboru několikrát zastupitelstvo města Kutné Hory o přidělení budovy Hrádku. Jasný příslib přišel sice v roce 1928, ale přesto byla budova předána až koncem září 1938. Tehdejší správce sbírek Josef Tomášek začal ihned se stěhováním zámečnické sbírky. Po týdnu stěhování musel Tomášek svou činnost zastavit a o další tři dny později vše přestěhovat zase zpět do Kamenného domu. Hrádek byl uvolněn pro přípravu nadcházející války. Roku 1939 jej zabralo četnictvo a o něco později zde byl zřízen Ústav sociálního zdravotnictví.

Těsně před válkou se sbor Vocel prezentoval i na poli archeologickém. V roce 1937 provedl výzkum na hradě Sión, posledním místě odporu husitských radikálních vojsk, vedených majitelem hradu Janem Roháčem z Dubé. Celý výzkum byl proveden u příležitosti 500. výročí dobytí hradu a při závěrečné oslavě byla těsně pod hradem vsazena pod skalní převis obrovská kamenná pamětní deska s Roháčovým portrétem. Členové sboru zároveň pomáhali s přípravou přednášek profesora Rudolfa Urbánka.

Nacistická okupace Československa samozřejmě silně postihla i činnost Archeologického sboru. Sbírky se dostaly do zájmové sféry německých úřadů jako doklad "vysoké úrovně němectví" v Kutné Hoře. Nebylo žádným velkým tajemstvím, že německé úřady chtějí nejcennější předměty odvézt přímo do Německa. Správce muzea Josef Tomášek se proto pokusil nejvzácnější exponáty a hlavně seznamy předmětů poschovávat, ale 1. dubna 1942 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora, kde 15. října 1943 zemřel. Novým správcem se stal Jaroslav Červený, který s úzkým okruhem nejodvážnějších členů Vocela pokračoval v ukrývání nejvýznamnějších sbírek po půdách a sklepích soukromých domů. Některé věci byly i zakopávány. Několikrát bylo muzeum "poctěno" návštěvou okupační správy, která požadovala vydání konkrétních uměleckých předmětů. Díky "systematické práci" správce sbírek nebyly většinou tyto předměty v depozitářích vůbec dohledány. V lednu 1942 přišel příkaz na označení všech exponátů německými popiskami, což bylo splněno až po několika urgencích v květnu následujícího roku. Ani to však neumožnilo další fungování muzea, které bylo v srpnu 1944 definitivně uzavřeno, nadále sem měl přístup pouze správce a ve výjimečných případech i badatelé, samozřejmě pouze němečtí.

Po válce trvalo celý rok, než bylo možné muzeum znovu otevřít. Bylo nutné vyhledat ukryté předměty, což se zdaleka ne u všech podařilo, a vrátit je do expozic. K slavnostnímu znovuotevření tak došlo až 5. května 1946, tedy u příležitosti prvního výročí povstání českého lidu.

Události, které následovaly po Vítězném únoru, znamenaly postupný konec činnosti pro všechny soukromé spolky, a tedy i konec správy sbírek Archeologickým sborem Vocel. Nově vzniklé muzeum zřizované Městským národním výborem Kutná Hora si až do roku 1955 zachovalo název Muzeum Archeologického sboru Vocel. Sbor Vocel fungoval i po zestátnění jeho sbírek jako zájmové sdružení při nově vzniklém městském muzeu. Přesné datum jeho zániku není známo, ale stalo se tak někdy v průběhu 60. let 20. století.

V roce 1946 oživil konzervátor Josef Vepřek plány na rekonstrukci Hrádku, ale práce samotné začaly až o dva roky později. Opravy se prováděly pouze v zimě, aby nebyla narušena turistická sezóna. Při opravách byla objevena řada historických skvostů, které byly zrestaurovány, mimo jiné renesanční strop - jeden z prvních projevů renesance v Čechách. V roce 1949 přibyl muzeu v rámci celostátní výstavy 700 let československého hornictví, která se konala u příležitosti výročí vydání Jihlavského horního práva, další unikát celosvětového významu. Z jáchymovského dolu císaře Josefa (Kaiser Josef-Schacht) byl přivezen a na zahradě Hrádku znovu sestaven velký těžní stroj z 16. století - trejv.

Teprve při přechodu správy muzea pod Okresní národní výbor Kutná Hora v roce 1955 došlo k přejmenování muzea na Okresní vlastivědné muzeum. Téhož roku do něj nastoupila historička umění a jeho pozdější ředitelka prom. hist. Eva Handiaková (pozdějším příjmením Matějková). Začala s reinstalací expozice v Kamenném domě, kterou zaměřila na hornictví. V opravených sálech na Hrádku se začaly pořádat výstavy.

V letech 1959 až 1973 mělo kutnohorské muzeum krajskou metodickou působnost, a to v oborech středověké archeologie, dějin středověku obecně a dějin husitského revolučního hnutí speciálně, dějin středověké báňské techniky, umělecké historie a geologie východní poloviny kraje. Muzeum se stalo také střediskem konzervace a restaurování sbírek.

Roku 1959 byla do muzea začleněna Jeneweinova galerie ve Vlašském dvoře a nově vybudovaný Tylův památník (otevřen v roce 1956). V galerii vznikly stálé expozice Ikonografie Kutné Hory a Dílo Felixe Jeneweina. V Tylově domě byla, kromě expozice J. K. Tyla, instalována zemědělská expozice, zrušená v polovině 60. let. V Kamenném domě byla v roce 1964 vybudována expozice Osada zemědělců z mladší doby kamenné v Bylanech u Kutné Hory, doplňována tak, jak postupoval archeologický výzkum této lokality. Na Hrádku vznikala v letech 1964 až 1968 nová expozice Středověkého hornictví, hutnictví a mincovnictví v Kutné Hoře. Zlomem pro návštěvnost celého muzea byl rok 1969, kdy byla zpřístupněna část středověkého důlního díla objeveného v roce 1967. Růst návštěvnosti se během jediného roku víc než zdvojnásobil a v následujících letech stále stoupal.

Po odvolání dr. Matějkové z postu ředitelky muzea v prosinci roku 1971 nastalo předávání sbírek muzea. V následujících dvou letech probíhalo komisionální sepisování předmětů v depozitářích. Následovalo poměrně rychlé střídání ředitelů: PhDr. Marie Vítková, ředitelka Regionálního muzea v Kolíně (1971 – 1974), PhDr. Marie Kapavíková, ředitelka Okresního archivu Kutná Hora (1974) a konečně Josef Nuhlíček (1975 – 1984). Posledním předlistopadovým ředitelem se stal v roce 1984 Pavel Strbík, odvolán 1990.

K další správní změně v muzeu došlo k 1. 1. 1974, kdy byla zrušena jeho krajská působnost. Nově vzniklé Okresní muzeum v Kutné Hoře se v druhé polovině 70. let soustředilo především na integraci malých obecních muzeí a památníků. Vše trochu paradoxně začalo institucionálním vrácením Jeneweinovy galerie MěstNV Kutná Hora roku 1975. Dne 1. září 1975 předal MNV Vlastějovice muzeu myslivnu ve Všebořicích. Zde byla 16. října za pomoci Muzea B. Smetany v Praze otevřena expozice Život a dílo Zdeňka Fibicha. V polovině 70. let se v muzeu v Ratajích nad Sázavou, které sídlilo na tamním zámku, zřítily stropy. Pracovníci kutnohorského muzea byli přivoláni na pomoc, aby zachránili alespoň část místních sbírek. Dochované fotografie dokumentují prohrabávaní ohromných hromad stavební suti a vytahování pozůstatků muzejních sbírek. Ze sutin pracně vybrané a poničené exponáty byly následně uloženy na ratajské faře. Do sbírek okresního muzea byly tyto předměty převedeny až v roce 1981. V roce 1977 došlo hned ke dvěma předáním, a sice Muzea v Uhlířských Janovicích a ve Vlastějovicích. Především sbírkový fond v Uhlířských Janovicích byl poměrně rozsáhlý, a tak provedení jeho evidence zabralo několik let.

Přes tyto časově náročné, ale velmi důležité evidenční práce nezapomínali pracovníci ani na výstavní činnost a obměnu dlouhodobých expozic. V roce 1978 byla vzhledem k porušení statiky uzavřena expozice v hlavní budově Hrádku. V říjnu téhož roku otevřelo muzeum novou expozici v Kamenném domě Umělecké řemeslo a Kutná Hora. V budově Hrádku zůstalo na dlouhých 20 let přístupné pouze přízemí. Pracovníci v těchto prostorách ze starého výstavního materiálu vlastními silami vytvořili provizorní expozici Kutnohorské dolování včera a dnes, kterou si mohli návštěvníci prohlédnout od září roku 1979. Součástí této prohlídky byla i návštěva těžního stroje trejvu a atraktivního středověkého důlního díla.

Začátek 80. let minulého století byl dále věnován opravě většiny vedlejších muzejních objektů, ve kterých byly budovány nebo reinstalovány starší expozice. Dne 1. května 1981 byla otevřena v Uhlířských Janovicích nová expozice Uhlířskojanovicko, kterou v roce 1988 nahradila archeologická expozice Pravěká a středověká kuchyně. Stavební opravy si vyžádala také myslivna ve Všebořicích, jejíž dřevěné části napadla dřevomorka. Částečné opravy proběhly i v Tylově památníku a na Kamenném domě. V Tylově památníku vznikla v roce 1983 expozice O životě a díle Josefa Kajetána Tyla a v Kamenném domě ještě téhož roku Umělecké řemeslo a Kutná Hora ve 14. až 19. století.

Hlavní muzejní budova - Hrádek však byla v letech 1978 až 1994 otevřena pro veřejnost pouze částečně. Vážné statické narušení věže nastolilo otázku nutnosti generální rekonstrukce objektu. Některé práce, především statické, byly zahájeny v 2. polovině 80. let, jednotlivé etapy rekonstrukce se však protahovaly. Jen samotná střecha se dělala několik let, takže do budovy místy zatékalo. Tím pochopitelně trpěl i sbírkový fond muzea, protože převážná část depozitářů byla vybudována právě v prostorách Hrádku.

Přestože expozice Kutnohorské dolování včera a dnes byla jen jakýmsi provizoriem, díky velkému těžnímu stroji trejvu a především díky stříbrnému dolu byla návštěvnost muzea na Hrádku i v těchto letech vysoká.

Poslední integrace muzeí na kutnohorském okrese proběhla k 1. lednu 1987. Tehdy padlo direktivní rozhodnutí, aby do Okresního muzea v Kutné Hoře bylo začleněno i Městské muzeum Čáslav. Po třech a půl letech však toto unáhlené rozhodnutí bylo zrušeno a své muzeum si převzalo zpět město Čáslav.

Nová etapa historie kutnohorského muzea začala po změně vedení v roce 1990. Po výběrovém řízení nastoupila v polovině září roku 1990 na místo ředitele muzea PhDr. Světlana Kršáková (pozdějším příjmením Hrabánková), historička českých středověkých dějin. Jejím hlavním úkolem se stalo dokončení generální rekonstrukce Hrádku, která v uplynulých letech postupovala velice pomalu.

Počátek 90. let navíc poznamenaly boje o zachování muzea. Snahy, aby bylo v Hrádku zřízeno církevní gymnázium, vystřídal nesmyslný projekt zřízení stálé expozice gotického umění Teplicka. Začala restituční řízení, která se týkala všech tří muzejních budov. Na jejich konci byl již téměř opravený Hrádek spolu s Kamenným domem předán zpět městu jako jeho historický majetek. Tylův památník neoprávněným soukromým žadatelům vydán být nemusel.

Hned po tomto rozhodnutí byl Tylův památník již v letech 1991 až 1992 částečně rekonstruován a uzpůsoben k výstavním akcí. V roce 2006 dostal Tylův rodný dům ještě novou střechu. Jako zcela nutná se ukázala generální oprava veřejnosti zpřístupněného muzejního dolu. Ta proběhla mimo sezónu na přelomu let 1994 a 1995. Vybudování nového vstupního schodiště ve větrací šachtě vedlo ke zvýšení bezpečnosti návštěvníků. Nové schodiště se stalo především skutečným a použitelným nouzovým východem, navíc jeho vybudování zvýšilo kapacitní možnost prohlídek.

Dne 30. června 1995 získalo muzeum od Okresního úřadu Kutná Hora budovu čp. 33 v Barborské ulici. I zde musela být provedena generální rekonstrukce. Od roku 2001 sem přesídlilo, mimo knihovny, celé odborné oddělení muzea, které po dlouhých letech své existence ve stísněných prostorách Hrádku našlo vyhovující pracovní prostředí. Větší prostory získala na Hrádku i muzejní knihovna, u které byla vybudována veřejná badatelna.

Opravám se pochopitelně nevyhnul ani Kamenný dům. Jeho rekonstrukce probíhala v letech 1998 až 2000.

Po roce 1990 muselo muzeum vyklidit řadu pronajatých prostor, ve kterých mělo umístěno své depozitáře. Přestěhovány musely být veškeré sbírky výtvarného umění, uměleckého řemesla, etnografie, nábytku, báňské techniky atd. Čtyřikrát byla stěhována muzejní knihovna. Přes tyto provozní problémy vytvářeli pracovníci muzea nové expozice a připravovali zajímavé výstavy. V Uhlířských Janovicích byla v roce 1991 otevřena expozice Kouzlo starých řemesel, která však byla o rok později uzavřena pro špatný stav budovy. Vzhledem k výpovědi byl v roce 1998 vyklizen i zdejší depozitář. Rovněž Fibichův památník ve Všebořicích je dnes již minulostí, neboť budova myslivny byla státem prodána soukromníkovi. V Tylově památníku připravila v roce 1998 Mgr. Radka Chramostová novou expozici věnovanou J. K. Tylovi. Společně s PhDr. Zdeňkou Kubíkovou připravila i novou expozici v Kamenném domě, která nese název Královské horní město - měšťanská kultura v 17. až 19. století.

Od roku 1995 začala na Hrádku postupně vznikat nová expozice - České muzeum stříbra. Nová expoziční koncepce muzea vyšla ze stejnojmenného projektu ředitelky muzea PhDr. Světlany Kršákové - Hrabánkové, vzniklého již v roce 1993. Ta jako jedna z prvních v republice začala prosazovat realizaci expozic scénickou metodou. Hlavním výtvarným realizátorem se posléze stal Miroslav Žálek, který s muzeem spolupracuje dodnes.

Dr. Hrabánková, autorka historických částí scénáře, kolem sebe shromáždila další odborníky: RNDr. Janu Královou, geoložku muzea, která připravila geologickou část, PhDr. Jarmilu Valentovou, bývalou archeoložku muzea, autorku archeologické části, a MUDr. Zdeňka Petráně, numismatika muzea, který je autorem numismatické expozice. Současně s otevřením nového vstupního schodiště do středověkého dolu byla v červnu 1995 v mázhauzu Hrádku otevřena i nová expozice Vznik a výstavba královského horního města Kutné Hory. O necelý rok později bylo návštěvníkům po téměř dvaceti letech zpřístupněno 1. patro Hrádku, a to novou expozicí Svět stříbrné šlechty, kterou ještě před slavnostním otevřením navštívil při svém pobytu v Čechách princ Filip, vévoda z Edinburghu. V roce 1999 byl zpřístupněn sklep pod věží Hrádku s expozicí Verk, čili dílo mincovní. Expozice je rekonstrukcí středověké technologie zpracování hertovního stříbra do podoby mince. O rok později následovala expozice ve druhém sklepě, Dílo havířské, s ukázkou práce ve středověkém dole. Další část expozice - Česká mince ražená v Kutné Hoře - otevřená v květnu roku 2002 podává názorný přehled téměř všech ražeb kutnohorské mincovny.

Sbírkotvorná činnost muzea a evidence sbírek byla během 90. let ovlivněna poměrně častým střídáním odborných pracovníků. V rámci budování nových expozic se ale podařilo restaurovat několik desítek sbírkových předmětů. Avšak nové přírůstky byly, především z finančních důvodů, odkázány už jen na sběry samotných pracovníků muzea, nahodilé dary a občasné převody předmětů z odúmrtí.

Současně s budováním nových expozic a výstav došlo rovněž k hlubšímu badatelskému úsilí jednotlivých odborných pracovníků muzea. Díky příchodu numismatika dr. Petráně se kutnohorské muzeum dostalo opět do povědomí odborníků i sběratelů tohoto oboru. Pod vedením geoložky dr. Králové a ve spolupráci s Českou speleologickou společností, především se členy základní organizace 5-05 Trias Pardubice, byla po více jak 30 letech obnovena, a to na odborné úrovni (!), prospektorská činnost v muzejním dole. Postupný průzkum a podrobná dokumentace nově objevených prostor dolu Svatého Jiří a Čapčošské žíly na Oselském pásmu přinesla za těchto více jak 15 let přes 700 metrů chodeb (naměřený polygon dosáhl délky více jak 1 km).

V roce 1992 bylo muzeum jedním z hlavních pořadatelů a organizátorů oslav 850. výročí příchodu cisterciáckého řádu do Čech. V jejich rámci se konal první ročník Stříbření Kutné Hory, kterého se později ujala muzeem založená Nadace Stříbrná Kutná Hora, a od r. 1999 stejnojmenné občanské sdružení. Tato historická slavnost z doby vlády krále Václava IV., která každý rok reflektuje 600 let staré události, je dnes již neodmyslitelnou součástí kulturního programu města. Letos se konal již její XVII. ročník. V jubilejním roce 2000 se stalo Okresní muzeum Kutná Hora asociovaným partnerem mezinárodního projektu EUROMINT, který mapuje evropskou mincovní historii. Tento rok byl ale především rokem velkých oslav 700. výročí vydání horního zákoníku krále Václava II. - Ius Regale Montanorum - a jeho mincovní reformy. Díky iniciativě dr. Hrabánkové se oslavy nejen soustředily právě do Kutné Hory, ale staly se i pro tento rok oficiálním výročím organizace UNESCO. Jejich součástí bylo mimo jiné i pořádání dvou mezinárodních konferencí, Umění doby jagellonské a Ius Regale Montanorum a mincovní reforma krále Václava II. Při této příležitosti připravila ředitelka muzea velkou výstavu Václav II. - král pohrdaný i opěvaný, která byla pro velký zájem prodloužena až do roku 2001.

S reformou státní správy přešlo muzeum od 1. ledna 2003 pod nového zřizovatele - Středočeský kraj. Zároveň došlo i ke změně názvu na České muzeum stříbra, který logicky vyjadřuje specializaci této instituce, danou jejím historickým vývojem a sídlem. Hlavním zaměřením sbírkotvorné a expoziční činnosti současného muzea se staly dějiny regionu s důrazem na Kutnou Horu jako královského horního města se sídlem centrální mincovny, na dějiny středověké důlní, hutní a mincovní technologie, na geologii a samozřejmě numismatiku.

Kolektiv odborných pracovníků muzea připravuje každoročně několik výstav ze Sbírky ČMS a další tzv. nesbírkové, představující díla výtvarných umělců, fotografie, soukromé sbírky a podobně. Zároveň probíhá postupné budování dalších expozičních celků na Hrádku. Do provozu bylo uvedeno rovněž samostatné muzejní informační centrum s prodejem upomínkových předmětů.

Vzhledem k vysoké návštěvnosti byla dosavadní expozice od sezóny 2004 rozdělena na dva prohlídkové okruhy, I. okruh - Město stříbra (vznik a vývoj města, svět stříbrné šlechty) a II. okruh - Cesta stříbra (způsob dobývání a zpracování rudy, ražba mincí). Součástí II. okruhu je i návštěva autentického středověkého důlního díla. Do začátku sezóny roku 2004 proběhla nová instalace v obou sálech mázhausu. První sál dnes návštěvníkům představuje geologické poměry kutnohorského rudního revíru a ve své archeologické části ukazuje Kutnou Horu pravěkou a raně středověkou. Druhý sál je věnován objevení stříbrné rudy, počátkům dolování a vzniku nového královského horního města. V květnu téhož roku byl jako součást I. okruhu v patře Hrádku otevřen nový sál s expozicí představující charakteristický život ve středověkém báňském městě, tzv. Městečko. Poslední dosud zpřístupněnou expozicí je od května 2007 Havířská osada. Jedná se o moderní expozici pod širým nebem, která II. prohlídkový okruh doplňuje o modelovou rekonstrukci technologických kroků úpravnictví a hutnění stříbrných rud.

Expoziční, výstavní a sbírkotvornou činnost doplňuje muzeum bohatými aktivitami kulturními a vědeckými. V roce 2005 pořádalo v rámci výstavy o Slavníkovcích 1. kutnohorský kulatý stůl Slavníkovci v našich dějinách. Referáty z konference vyšly v druhém čísle historického sborníku Antiqua Cuthna. O dva roky později navázal na Slavníkovce 2. kutnohorský kulatý stůl věnovaný postavě 2. pražského biskupa, svatého Vojtěcha. (ODKAZ na AC 2 - Slavníkovci na našem webu) Od roku 2005 se muzeum rovněž pravidelně účastní mezinárodního festivalu Muzejních nocí. V prvních dvou sezónách zpřístupnilo v nočních hodinách své prostory na Hrádku, třetí sezónu se akce přestěhovala na Kamenný dům. V letošním roce se Muzejní noc pro velký zájem rozšířila na všechny tři objekty, tedy i Tylův památník. Její stále stoupající návštěvnost je nejen příslibem do dalších let, ale rovněž závazkem pro častější pořádání podobně laděných akcí. Na konci téhož roku připravilo České muzeum stříbra svou prezentaci v Bruselu, sídle zástupce Středočeského kraje. Zatímco město Kutná Hora se zde prezentovalo především fotografiemi a turistickými publikacemi, pracovníci muzea připravili pomocí modelů a kopií ukázku těžby a zpracování stříbrné rudy a ražby mincí - pražských grošů.

V roce 2006 se podařilo zrekonstruovat významnou historickou událost z dějin Kutné Hory. Po 100 letech "navštívil" naše město opět císař a král František Josef I. V rámci vernisáže výstavy k tomuto výročí proběhla podle dostupných dokumentů a fotografií rekonstrukce celé návštěvy, včetně přednesu tehdejších proslovů a uvítacích projevů. Pro velký úspěch u návštěvnické veřejnosti byla celá rekonstrukce zopakována i při derniéře výstavy.

V roce 2008 muzeum dokončilo poslední část své expozice na Hrádku. V zrestaurované gotické srubové místnosti připravila dr. Hrabánková s kolektivem výtvarníků otevření Komnaty pana Jana Smíška, jednoho z nejvýznamnějších majitelů Hrádku na přelomu 15. a 16. století. V průběhu roku 2009 plánuje muzeum v Tylově rodném domě otevření expozice autorky RNDr. Jany Králové Podzemí Kutné Hory a jeho průzkum. Představí výsledky průzkumu a dokumentace kutnohorských dolů od roku 1991 až dodnes. V případě nových významných objevů se počítá s její aktualizací a doplňováním.

Zároveň probíhá adaptace sklepních prostor Kamenného domu, pro které připravuje Bc. Josef kremla novou stálou expozici - Kutnohorské lapidárium. Vystaven bude soubor originálních kamenných prvků z gotických památek města, především chrámu svaté Panny Barbory, Kamenného domu a dalších.

Po 130 letech ve službách stříbrného města se České muzeum stříbra může pochlubit již svou vlastní bohatou historií. Bez nadsázky také může říci, že přinejmenším v posledním desetiletí se mu opět daří naplňovat hlavní cíle dané mu původními zakladateli Archeologického sboru Vocel, tedy pečovat o zachování kulturního dědictví města a regionu. Muzejní sbírku v současné době tvoří bohaté fondy geologické a mineralogické, početné unikátní exponáty z oboru hornictví, hutnictví a mincovnictví, které patří mezi nejstarší v Evropě, rozsáhlé soubory uměleckořemeslné, výtvarné, etnografické a především archeologické. Mnohé sbírkové předměty z různých podsbírek patří k celoevropským unikátům.

Světlana Hrabánková
Josef Kremla

PRAMENY

České muzeum stříbra v Kutné Hoře, fond Archeologický sbor Vocel
České muzeum stříbra v Kutné Hoře, fond Okresní muzeum Kutná Hora
Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Archeologický sbor Vocel
Státní okresní archiv Kutná Hora, fond Okresní muzeum Kutná Hora
Výroční zprávy Archeologického sboru Vocel z let 1877 až 1933
Výroční zprávy Českého muzea stříbra z let 2003 až 2007

LITERATURA

Jaroslav ČERVENÝ, Museum archeologického sboru "Vocel" v Kutné Hoře za německé okupace 1939-1945 a výhledy do budoucnosti, Kutná Hora 1946
Světlana HRABÁNKOVÁ - Josef KREMLA, České muzeum stříbra v Kutné Hoře, Středočeský sborník historický 34, Praha 2008
Josef KREMLA, Archeologický sbor Vocel a jeho muzeum, Přelom 19. a 20. století - období vzniku městských muzeí a jejich vývoj ve 20. století, Sborník konference muzeí konané 6.-7. října 2004 u příležitosti 100. výročí založení Muzea města Brna, Brno 2005
Emanuel LEMINGER, Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912
Eva MATĚJKOVÁ, Oblastní muzeum v Kutné Hoře, Krásné město 3, Kutná Hora 1971
Helena ŠTROBLOVÁ, 100 let od vzniku Archeologického sboru Vocel v Kutné Hoře, Muzejní a vlastivědná práce 1, roč. XV., Praha 1977
Karel VORLÍČEK, Dějiny restaurace a dostavby velechrámu sv. Panny Barbory v Hoře Kutné 1884-1905, Kutná Hora 1906