Sladké Vánoce našich předků

Oslavu Vánoc bychom si jen těžko dokázali představit bez bohatě prostřeného štědrovečerního stolu, poskytující lahodné jídlo jak sladké, tak i slané. Vánoční pokrm byl často spojován s tradičními zvyky a pověrami. V některých případech právě starší formy pečiva a s nimi spjaté zvyky pomáhají osvětlit smysl jeho zhotovování a požívání.

V předkřesťanské době se vánoce slavily v jiném duchu, spadala do něj oslava zimního slunovratu (Dies natalis Solis invicti); slunce bylo uctíváno jako zdroj životodárné síly. S oslavou slunovratu bylo spjato obětování a používání určitých plodin a z nich připravovaných pokrmů. Některé plodiny se kladly na vánoční stůl nebo se z nich připravovaly různé pokrmy, což mělo zabezpečit hojnou úrodu, plodnost a zdraví nejen pro lidi ale i pro dobytek. Zastoupeny byly především tyto plodiny: obilí, luštěniny, mák, šípek, houby a zvláštní úlohu měl med a česnek.

Dávný zvyk ponechávat pokrmy na štědrovečerním stole nebo je klást na hroby souvisel s uctíváním předků a s vírou, že duše zemřelých se o svaté noci vracejí.

Mnohé prvky předkřesťanských kultů a představ byly spjaty s pečivem, které bylo připravováno z plodin, které symbolizovaly zmíněné životní předpoklady. Snad i tvar pečiva (kulaté chleby, placky, koláče) mohl představovat slunce. Tvary pečiva pravděpodobně zobrazovaly někdejší obětní zvířata anebo rovněž symbolizovaly plodnost (kohouti, husy, kravičky), patrně i slunovrat (ptáčci, ještěrky, žebřík, klíč).

S přípravou těsta byly ještě v 19. století spjaty pověry. Tak např. ke zhotovení těsta se mělo použít výhradně mouky z vlastní úrody, při zadělávání těsta bylo nutné dodržet určité zásady. Při vánočním zadělávání se měla hospodyně rukama od těsta dotknout stromů, aby hojně rodily a zbytky těsta, které zbylo v díži měla slít s vodou a podat dobytku, aby dobře dojil.

O vánocích se pekl i speciální chléb ke kterému se vztahovalo nejvíce zvyků a pověrečných praktik. Z chleba se věštila budoucnost k zajištění dobré úrody v příštím roce, nebo byl také darem zemřelých. Tuto funkci brzy převzaly i jiné druhy pečiva – placky, koláče, ty zvláště medové si pochvalovali i Horníci v Kutné Hoře, které se zde prodávaly ve více než 17 chlebnicích nebo-li pekařských krámech. Tradičním pečivem byla i vánočka, kterou například dostával jako první hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Vánočka (chléb) měla být po celý vánoční čas na stole, buď pro zabezpečení úrody, nebo aby byla hojnost zrna po celý rok. Kousek vánočky dostal i dobytek, i slepice, aby hodně nesly.

V českých zemích z bílého vánočního pečiva nejsou nejrozšířenější pouze vánočky, ale rovněž housky, húsce či pletenice, štědrovnice, štědráky, calty, spletky, makůvky, ceplíky a žemle. Zprávy o nich sahají do 17. století, je však možné, že mají historii starší. Jsou připomínány především v souvislosti s vánočními dary panovníkovi, vrchnostem, kněžím. Ostatně koláče a buchty byly chystány také jako dar pro koledníky a ve feudálním období se dávaly jako koleda hlavně kněžím a učitelům. Buchty a koláče dostávala jako výslužku i chasa na Sv. Štěpána nebo o Novém roce.

K vánočním svátkům neodmyslitelně patří i perník. Původ perníkového těsta můžeme u nás hledat u pražských pekařů, kteří pekli nejprve medové calty, do kterých začali přidávat koření, čímž postupně vzniklo perníkové těsto. Prvně se perník podával v roce 1335 při trutnovském posvícení. V Kutné Hoře si mohly hospodyně koupit perník na vánoční stůl již v roce 1480, kdy je prvně připomínán společný cech mlynářský, pekařský, perníkářský a koláčnický.

Důležité místo mezi pokrmy vánočních svátků zaujímaly také oplatky. Podávaly se buď na zahájení, nebo na ukončení štědrovečerní večeře. Mazaly se medem a někdy se do nich zapékal i česnek a petržel. Oplatky nebyly pouze vánočním pokrmem, ale běžně se pekly již v 15. století.

Mezi štědrovečerní sladké pokrmy můžeme zařadit i závin (štrúdl), který je uváděn až v 19. století. Na Sušicku se nazýval drobenec a na Vysočině jako věnec s jablky, který je uváděn dříve než závin.

Na štědrovečerním stole nesměla určitě chybět muzika - ochucený kompot z uvařených suchých švestek a hrušek. Podle pověry směs vařeného sušeného ovoce zaručovala v rodině svornost. Někde se přidávaly mandle, rozinky nebo i perník. Ostatně ještě v 19. století za cukroví v mnohých domácnostech bylo považováno právě svařené slazené ovoce. Formovalo se do podoby hraček pro děti (např. čert zhotovený ze švestek a špejlí). Základem další chutné hračky byly vrkoče věncovitého pleteného kola z kynutého těsta se zabodnutými špejlemi s navléknutými křížalami.

Zatímco vesnické domácnosti upřednostňovaly až do II. světové války zejména kynuté pečivo a oplatky, městské domácnosti si oblíbily mnohé druhy drobného čajového pečiva, které často kupovaly i u cukrářů. V Kutné Hoře působilo několik cukráren, ať už to byla cukrárna U Lánských , Jindřicha Šimši nebo Zmítkovo cukrářství aj. U pana cukráře Zmítka si hospodyně mohly zakoupit ledacos – zázvorky, pravé kokosky nebo ořechové řezy.

Mezi známé sladké dobroty se pekly řezy domácí přítel , které se připravovaly z těsta, oříšků a kandovaného ovoce. V 19. století snad nejoblíbenějším cukrovím byly karamelky, které zdobily vánoční stůl i strom. Ve stejné době se pekly často v městských domácnostech tzv. medáky (medové vánoční cukroví) spolu se zázvorkami, které se pak rozšířily i do vesnických chalup. Naopak z venkova do města přišel recept škvarkového cukroví.

Jakmile se v 19. století stal ozdobený stromek součástí slavení Vánoc, kupovalo se u cukrářů sněhové cukroví, které se navlékalo na nitě a věšelo na stromek vedle perníčků a ovoce. V roce 1850 upekli manželé Lutonští ve Vizovicích pro své sousedy vizovické pečivo, které se stalo vánoční dekorací. Brzy se na vánočním stromku objevily další různé škály cukroví, z fondánové hmoty, dále figurky z tmavého, bílého a světlého nugátu a figurky čokoládové. Zpočátku se prodávaly na váhu, později je šikovní cukráři začali nabízet v dárkových krabicích či kazetách. Čokoládové figurky a bonbony se balily do staniolu nebo barevných papírků. Později se skládaly do čokoládových kolekcí. Figurky balené v lesklých staniolových papírech plnily zároveň funkci vánočních ozdob. Ve světě byly čokoládové kolekce ke zdobení stromku nejvíce oblíbené u nás, a pak už jen v sousedním Německu. Již od roku 1897 pražská firma Maršner, předchůdce Orionu, nabízela velkou škálu vánočního zboží, mimo jiné i „ závěsky na stromek vánoční chuti a jakosti výborné“. V Kutné Hoře figurky na vánoční strom dodávala světoznámá čokoládovna Lidka, která své zboží již od r. 1918 exportovala i daleko za hranice do USA, Holandska, Švédska i Belgie.

Většina pamlsků, které ještě v 19. století zdobily vánoční stromek a stoleček našich prababiček a pradědečků, upadla po dvou světových válkách v zapomnění. Období blahobytu vyměnilo lidové pochoutky z finančně nenáročných surovin za mnohem nákladnější a pracnější vánoční cukroví.

Recepty kutnohorského cukráře Jaroslava Zmítka (1896-1968 )

Zázvorky

2 žloutky, 2 celá vejce, 15 dkg moučkového cukru, trochu citr.kůry

Vše utřít, přidat 37,5 dkg hladké mouky s ½ dkg amonia a ½ dkg mletého zázvoru. Vypracujeme těsto, formičkou vykrájíme tvar zázvorového listu, nebo jiné tvary, uložíme na vymaštěný plech a necháme přes noc odpočinout. Pak pečeme do světle růžova. Necháme několik dní rozležet.

Ořechové řezy

20 dkg hl. mouky, 2 žloutky, 14 dkg másla, 8 dkg cukr moučka.

Vše zpracovat na těsto, které se uválí na placku. Placka se pak nanese na plech a upeče na polovic. Pak se potře marmeládou (třeba rybízovou) a pak se nanese ořechová hmota.

Hmota: Upražit a umlít 14 dkg burských oříšků. Utřít sníh ze 4 bílků a 20 dkg cukru, smíchat s oříšky.

Použitá literatura:

• Krámský, S; Feitel, J.: Kniha o čokoládě, Praha 2008, Milpo Media s.r.o, s.30 - 31
• Šťastná,. J; Prachařová. L.: Lidové pečivo v Čechách a na Moravě, Praha 1988, s. 54 -58
• Habustová, M; Veselská. J.: Tradiční pečivo, Praha 2004, Grada Publishing a.s., s. 34 -36
• Herynek, P.: České Vánoce, Praha 2005, Grada Publishing a.s., s. 117 – 133
• Vobořilová, K.: Vůně chleba a perníku, In.: Krásné Město č. 3 2005, Kutná Hora, s.6 -10

In. Krásné Město, 2009, č.4, s. 5 – 6
Kateřina Vobořilová